3. kapitola: Další překvapení

3. září 2011 v 6:00 | Katherine |  Aqua vitae novae
3. kapitolka! Severuse čekají další překvapení v podobě neočekávané návštěvy. Proč ho tahle mladá žena přišla navštívit a co před ním skrývá?
Za beta-read opět děkuji Monique a vám všem předem děkuji za komentáře, které po sobě zanecháte :)



Následující den se probudil velmi brzy. Sluneční paprsky už svítily skrze tenké okénko dovnitř a osvětlovaly malou místnost. Rozhlédl se po pokoji, aby zjistil, zda mu ošetřovatelky nepřinesly snídani o něco dřív, když ji spatřil. Na židli vedle jeho nočního stolku seděla dívka, možná už spíš mladá žena, a opřená o noční stolek spala. Dlouhé vlnité hnědé vlasy jí spadaly kolem obličeje jako mohutná nezkrotná hříva, ostatně přesně takhle si ji pamatoval. Jen jedinkrát, na plese u příležitosti Turnaje tří kouzelníků, ji spatřil s hladkými vlasy sčesanými do drdolu. A dnes spala tady. U něj v pokoji. Nechápal, proč sem přišla, a chvíli si myslel, že ještě pořád spí a ona se mu zdá.

"Slečno Grangerová?" zeptal se svým typicky ochraptělým ranním hlasem.

Dívka sebou trhla, narovnala se a zmateně se rozhlédla, asi aby zjistila, kde to vlastně je.

"Ach, pane profesore. Omlouvám se, neměla jsem v plánu usnout vám tady. Přišla jsem se jen podívat, jestli jste v pořádku, na chvíli jsem si sedla a asi mě zmohla únava," vysvětlovala mladá žena.

"Proč?"

Hermiona na něj nechápavě pohlédla. Proč jej přišla navštívit, proč ji zmohla únava, nebo proč si u něj v pokoji vůbec sedala?

Severus Snape pochopil její rozpačitost a upřesnil svou otázku.

"Proč jste chtěla vědět, jestli jsem v pořádku?"

"No, jste můj bývalý profesor, vážím si vás. Taky všechno to, co jste udělal pro Harryho, nebýt vás, nikdy bychom válku s Voldemortem nemohli vyhrát. Prostě jsem se chtěla ujistit, že budete zase jako předtím," vysvětlovala mu s mírně zčervenalými tvářemi.

Jakožto bývalý dvojí agent a špeh vycítil, že mu neříká celou pravdu. Připadalo mu ale, že všechno, co mu chtěla povědět, mu už řekla a ani on sám neměl chuť vyzvídat. Jakékoli pohnutky ji k němu vedly, byla tu a ujistila se, že její bývalý profesor je naživu. To jí muselo stačit.

Oba se na chvíli odmlčeli. Místností se rozlehlo rozpačité ticho a oba uvažovali, který z nich ho přeruší jako první. Nakonec to byla Hermiona, kdo promluvil.

"Co teď budete dělat, pane? Vrátíte se do Bradavic a budete zase učit? Nebo chcete někde začít úplně od začátku?"

Severus Snape nechápal, proč se ptá. Z jakého důvodu se o něj vůbec zajímá. Pohnutky, které mu vyjmenovala před chvílí, mu logicky jako vysvětlení stačit nemohly. Nevěděl, zda jí má vůbec odpovídat, a hlavně co odpovědět.

"Nevím. Minerva mi včera nabídla práci v Bradavicích, ale nejsem si jistý, jestli chci znova učit," odvětil nakonec po pár minutách přemýšlení.

"Vím, profesorka McGonagallová se o tom zmiňovala. Pane, chtěla bych, abyste věděl jednu věc. Nikdy jste nebyl příjemný profesor, studenti se vás báli odjakživa, co si pamatuju. Ale i když jste měl své mouchy a nadržoval jste své koleji, vždycky jste měl vysoké nároky a my studenti jsme byli nuceni naučit se toho co nejvíc. Taky se u vás skoro nikdo neodvážil podvádět nebo opisovat a i díky tomu byla kvalita vaší výuky tak vysoká. Jste přísný, ale velmi dobrý profesor. A i když to vypadalo, že vás nedokážeme ocenit, myslím, že takhle s odstupem času to pochopila i velká část mých spolužáků."

"Vy jste se o mně bavila s ředitelkou?" zeptal se prudce muž a rozhodl se nereagovat na Hermioniny poklony ohledně jeho způsobu výuky. Nejspíš proto, že nevěděl, jak na ně reagovat.

Mladá žena opět zčervenala, tentokrát ještě o poznání víc, než předtím.

"No, setkala jsem se s ní v Bradavicích kvůli dokončení sedmého ročníku, ona se mě ptala, zda mě už za vámi pustili a jak je na tom váš zdravotní stav. Nějak přitom přišla řeč i na to, že by vás ráda viděla znovu v Bradavicích," vyhrkla rychle Hermiona a až vzápětí jí došlo, že toho řekla víc, než měla v plánu.

"Proč by se vás Minerva McGonagallová ptala, jak mi je?" ptal se ještě o poznání nebezpečněji Severus Snape.

Hermiona si na jednu stranu oddechla, protože jí došlo, že tohle je už zase ten protivný, sarkastický muž, jakého znala. Ovšem taky si uvědomovala, že je v pořádné kaši a bude muset vysvětlit všechno od začátku, což původně rozhodně nezamýšlela.

"Já… občas jsem se sem přišla zeptat, jak jste na tom. Až dneska mě ovšem pustili přímo k vám," pravila a stále ji ještě neopouštěla naděje, že tohle jako vysvětlení muži postačí a nebude se ptát dál. V hloubi duše ale věděla, že tohle je předem ztracené a že bude nucena vyjevit bývalému profesorovi celou pravdu.

"Proč?!"

Zase to slovo, tahle otázka. Musel snad Severus Snape vždycky všemu rozumět a do všeho vidět? Nemohlo mu snad alespoň pro jednou stačit vědomí, že to tak prostě je, a smířit se s tím, aniž by pátral po příčinách?

"Pane profesore… co si pamatujete jako poslední věc z toho dne, kdy se vám to stalo?" odpověděla mu opatrně na otázku otázkou a doufala, že ho tím příliš nerozčílí.

"Proč vás zajímá zrovna tohle?" zeptal se jí rozčileně. Když viděl, že mlčí a čeká, rozhodl se jí tedy odpovědět. "Dobrá, poslední vzpomínka ze dne, kdy se mě Pán Zla pokusil zabít? Asi Potter. Potterovy oči. Dívaly se na mě a já jsem věděl, že umřu. Jak si ale můžeme oba všimnout, v té chvíli jsem se pořádně přepočítal, že?" pravil trpce.

Hermiona se snažila nevnímat hořkost v jeho hlase a sama sebe v duchu ujišťovala, že je profesor určitě rád za to, že přežil. A pokud ne teď, jednou určitě bude. S touhle myšlenkou si přitáhla židli blíž k jeho posteli, nadechla se a začala vyprávět.




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Linee Linee | 3. září 2011 v 23:21 | Reagovat

Teda, parádní překvapení :-) Na to, že musí Severus ležet v posteli a je dopovanej pouze kvalitní nemocniční stravou, přešel návštěvu slečny Grangerové docela v pohodě. Určitě neni moc nadšenej tim, že je v pozici toho slabšího a navíc něco neví. :-D Doufám, že Herminu nechá všechno vysvětlit a nebude moc vrčet :-) Jinak "Asi Potter. Potterovy oči. Dívaly se na mě a já jsem věděl, že umřu." mě naprosto dostalo. Představila jsem si Severuse ležícího v posteli, jak to říká tím svým ledově klidným hlasem a nemohla jsem se přestat smát :-D Už teď se nemůžu dočkat další kapitolky, ve který se snad dozvíme, jak to tedy doopravdy bylo s tou Severusovou "skorosmrtí" :-)

2 Katherine Katherine | Web | 4. září 2011 v 0:54 | Reagovat

Linee: Určitě není nadšený svou slabší pozicí, ale myslím, že po 2 měsících v nemocnici už trochu rezignoval, když pochopil, že svým obvyklým jednáním ničeho nedosáhne. Ale neboj, on se určitě zase brzy vzpamatuje :D Zda ji nechá vyprávět, aniž by vrčel? No, možná bude v příští kapitole zpočátku poněkud konsternován, ale nějaké ty ironické poznámky si neodpustí, to by snad ani nebyl on, že ;-)

3 Susan Susan | Web | 19. června 2012 v 12:46 | Reagovat

Jo, jsem si jistá, že milá Hermiona ho zachránila, Severus k ní bude - svým vlastním způsobem - cítit vděčnost. Hermiona dokončuje 7 ročník, Séva ji začne učit a máme z toho lásku jako trám. Ne, to ne...a nebo že by ano? 8-) Tak si jdu vyslechnout, co mu ta Hermiona řekne

4 Katherine Katherine | Web | 20. června 2012 v 21:26 | Reagovat

Vděčný jí je, ale láska z toho nebude. Já sice snamione čtu moc ráda, ale psát se mi to nechce, radši mu dopřeju mnohem uvěřitelnější vztah :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama