Prolog

20. srpna 2011 v 17:00 | Katherine |  Aqua vitae novae
Prolog nové povídky je tady!
Tentokrát půjde o relativně dlouhou povídku (ačkoli počet kapitol, byť jen přibližný, je zatím ve hvězdách :)).
Znáte to, povídky si žijí svými vlastními životy a my je jen usměrňujeme :)
Beta-read pro tentokrát převzala Sina



Té noci vládla naprostá tma. Bylo slyšet jemné pohvizdování větru a narážení mírných vlnek na břehy jezera. Voda omývala lesklé a zčásti mechem porostlé kameny a v nedalekém lese houkala sova. Tajemný černovlasý muž ve středních letech seděl na břehu jezera a sledoval pohyb vln. To ho upokojovalo a dopřávalo mu klid k hlubokému přemýšlení. Přemítal o životě, kterého se původně chtěl zříct, o smrti, kterou s nadějí očekával, o budoucnosti, o které netušil, že ještě přijde. Osud mu zcela zhatil plány. Bylo teď třeba najít nový způsob života a hlavně důvod, proč vůbec žít.

Severus Snape rozhodně nebyl zbabělec, ačkoli tak byl mnohokrát v minulosti otitulován. Dnes by ho spousta lidí označila za hrdinu, ale pro něj to byly jen prázdné žvásty těch, kteří se chtěli zalíbit. Komu, to nevěděl, možná novému ministrovi, který mu předal Merlinův řád I. třídy za neoddiskutovatelné zásluhy v Druhé válce, možná jemu, kdo ví. Každopádně ti, kteří si naivně mysleli, že se teď ze Severuse Snapa stane milý, společenský člověk, se značně přepočítali. Severus zůstal stále stejný, jak by ho někteří nazvali, "sarkastický a necitlivý bastard". Tak ho znali skoro všichni lidé okolo.

Z těch několika málo jedinců, kteří měli tu čest poznat Severuse blíže, byli skoro všichni mrtví. I on měl být mrtvý. Sám s tím počítal, přál si to. Neměl sebemenší důvod setrvávat dále na tomto světě. Nebyl zde nikdo, komu by na něm nějak více záleželo, neměl už ani důvod žít. Pomohl Harrymu Potterovi při porážce Pána Zla a poté, co mu předal v Chroptící chýši své vzpomínky, měl v plánu odebrat se dál. Do dalšího světa, za těmi, kteří ho už dávno opustili. Téměř už je viděl. Nevěděl, zda jsou to halucinace či pravda, ale viděl před sebou lidi, na kterých mu kdysi záleželo a kteří už ho čekali.

Lily, kterou nade vše miloval, které ublížil a nakonec přispěl nedílnou součástí k její smrti, smrti jejího manžela a faktu, že její jediný syn vyrůstal nemilován a bez opravdové rodiny.

Viděl Brumbála, kterého byl nucen sprovodit ze světa vlastní hůlkou. Brumbála, který s ním celá léta nesnesitelně manipuloval, Brumbála, který ho přinutil zabít ho proti jeho vlastní vůli, Brumbála, který ale zároveň přes všechny své chyby dovolil Severusovi začít znovu a tentokrát na opačné straně barikády, na straně Dobra. Co na tom, jakou cenu za to Severus musel platit.

Viděl také svou matku, kterou měl svým způsobem rád, ačkoli se k němu většinu času chovala chladně. Jako malý chlapec pozoroval své rodiče, jak se hádali, a hodně tím trpěl. Když pak o něco povyrostl, probouzel se v něm vztek a pokaždé, když jeho otec v opilosti či zlosti vztáhl na jeho matku ruku, měl chuť mu ublížit. Ochránit ji před ním.

Té noci je viděl všechny. Vypadalo to, že na něj čekají, než se všichni otočili a začali pozvolna odcházet. Nejdřív ho napadlo, že je má následovat, pak ale zjistil, že se vzdalují do mlhy a on je ztrácí.

Když se probral k vědomí, všechno okolo něj bylo bílé. Nejprve myslel, že je to jakási předsíň před vstupem do jiného světa. Pak pochopil,že je něco špatně. Ležel na bílé posteli, vedle něj stál noční stolek a na něm byly položeny tři lahvičky s lektvary. Nedokázal v sobě zapřít Mistra lektvarů, a tak, ačkoli ho každá změna polohy byť jen o milimetr neskutečně bolela, natáhl se pro ně a odzátkoval.

Největší lahvička obsahovala lektvar temně rudé barvy a zvláštně kovové vůně. Nebylo pochyb o tom, že jde o Dokrvovací lektvar.

Druhý lektvar byl světle modré barvy a sladké vůně, ve které Severus poznal Bezesný spánek. Když si ovšem přičichl pozorněji, ucítil kromě sladkých tónů také slabý závan santalového dřeva. Šlo tedy určitě o upravenou variantu, Umělý bezesný spánek.

Sáhl po třetí lahvičce. Tekutina v ní byla stříbrná a vypadala, že je tvořena spoustou tenounkých vláken, což byl pochopitelně jen optický klam. Bylo mu jasné, o jaký lektvar jde, ale spíše ze zvyku si přičichnul. Věděl, že neucítí nic. Sám tento lektvar míchával, vždyť to byl také on, kdo ho vymyslel. Šlo o Univerzální protijed, antidoton, který dokázal potlačit jakoukoli otravu, ovšem musel se podávat každou hodinu po dobu dvou měsíců od proniknutí jedu do organismu.

Teď už věděl s jistotou, že je něco špatně. Nečekal ho další svět, uvízl v tom původním. Z nějakého důvodu přežil. Zasténal, když si uvědomil tu hrozivou skutečnost.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Colette Colette | Web | 22. srpna 2011 v 9:16 | Reagovat

To je úžasný!!!! O_O  Já jen zírám, jsi vážně dobrá, ty lektvary- úplně jsi to vystihla, bezkonkurenčně jsi je popsala. Wow, tohle ale vypadá zajímavě, budu se sakra těšit na pokračování, nemám vůbec nic, co bych ti tentokrát vytkla ;)

2 Katherine Katherine | Web | 22. srpna 2011 v 11:10 | Reagovat

Colette: díky :-) už jsem si říkala, že na mě snad všichni zanevřeli, každý jen čte a nikdo nekomentuje, tak mě tvůj komentář potěšil mnohonásobně :D

3 Linee Linee | 22. srpna 2011 v 12:15 | Reagovat

Neboj, myslím, že na tebe nikdo nezanevřel. Spíš se každý snažit vytěžit s posledních prázdninových dní co nejvíc. Tak to mám aspoň já :-D
Povídka začíná naprosto skvěle. Úplně si dokážu představit Severusův výraz, když dostával řád za neoddiskutovatelné zásluhy :-) Zkoumání lektvarů v nemocnici mě pobavilo. To je přesně Severusův styl :-D A souhlasím s Collete, že lektvary jsou popsané skvěle :-)  
Jsem moc zvědavá, co bude dál a doufám, že další kapitola bude brzy. Mám spoustu  otázek a žádný nápad, jak by měl děj pokračovat 8-)

4 Katherine Katherine | Web | 22. srpna 2011 v 12:25 | Reagovat

Linee: A jo, já vlastně zapomněla, že už středoškolákům končí prázdniny :D No, kdyby mi nezbýval ještě ten měsíc volna, asi už bych si šla hodit mašli, protože se mi nechceeee :D Kdy bude další kapitola, to zatím nevím, betu mám až do středy ve Francii, doma předěláváme okna a v sobotu odlétám na týden do Londýna... Ale pokusím se nachystat kapitolu, ještě než odletím (a nějakou vám tady přednastavím na dobu, kdy budu pryč :-) ). Díky moc za komentář, vždycky mě to potěší, když mi někdo něco napíše :-)

5 Linee Linee | 22. srpna 2011 v 19:14 | Reagovat

Katherine: To víš, nás nebohé středoškoláky už to za chvíli zase čeká :-D A sama za sebe musím říct, že se mi vůbec nechce :-) Jé, do Londýna bych letěla hned. :-) Tak si to tam pořádně užij, snad budeš mít fajn počasí a tak 8-)

6 Katherine Katherine | Web | 22. srpna 2011 v 19:42 | Reagovat

Linee: Když jsem bývala na gymplu, tak jsem se do školy po prázdninách docela těšila, to už teď asi nehrozí :D teď se jenom děsím toho, co mě letos čeká :D Do Londýna se už moc těším, ale pokusím se vás nezanedbat a přednastavím na blog aspoň dvě kapitoly :-)

7 Linee Linee | 22. srpna 2011 v 22:53 | Reagovat

Katherine: To já jsem se většinou taky těšila, jenže letos mě gympl čeká naposled, tak se spíš děsím. No, držím palce, ať tě čekají jenom fajn věci :-) Teda, dvě kapitolky, to se budeme mít :-)

8 Katherine Katherine | Web | 22. srpna 2011 v 23:53 | Reagovat

Naposled? Tak to si určitě užiješ :-) aspoň u nás to vypadalo tak, že v oktávě jsme už prakticky nic moc nedělali a v druhém pololetí už jsme do školy skoro ani nechodili :D to bylo moooc fajn :D no, mě letos čeká první rok medicíny, takže myslím, že to moc fajn nebude :D ale rozhodně mám v plánu to nějak přežít :D Hlavně doufám, že budu mít čas na tenhle blog - tu novou povídku mám sice zatím docela slibně rozepsanou (10 kapitol), ale přece jen bych ji do září ráda dokončila, jelikož absolutně netuším, jak to bude od října vypadat s mým časem, mentálním zdravím a hlavně s mou múzou :D a naprosto odmítám tu možnost, že bych čas neměla a zanechala bych za sebou rozepsané povídky. Fakt to nemám ráda, určitě to taky znáš, oblíbíš si nějakou povídku a autor to v půlce sekne a nikdy ji nedopíše :-? slibuju, že to nebude můj případ!!! :D

9 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 23. srpna 2011 v 14:26 | Reagovat

Hrozivou skutečnost? Sakra, ten chlap si ani neuvědomuje, že polovina jeho fanynek tak šíleně toužila po tom, aby se stalo to, co jsi právě napsala. A on to považuje za hrozivou skutečnost.
Nehorázné.
No dobrá, ty a Alis budete mít velmi pravděpodobně lví podíl na to, že začnu mít Severuse Snapea ráda.
Rozhodně se těším, jak tohle bude pokračovat a co se z toho hlavně vyvine :-)

10 Katherine Katherine | 23. srpna 2011 v 18:06 | Reagovat

Barunka Charlotte LaRose: Myslím, že kdyby Sev věděl o všech svých fanynkách, šel by se asi utopit do Černého jezera :D
Oh, moc mě těší, že i díky mně sis Severuse trochu oblíbila :-) On si to zaslouží :D

11 Susan Susan | Web | 31. srpna 2011 v 8:47 | Reagovat

Děvče, já smekám. Bylo to parádní. Tolik frustrace kterou Severus cítil z toho že přežije.(já  bych teda jásala) Dobrá povídka je o pocitech a tahle je teda určitě má. Parádní...

12 Katherine Katherine | Web | 1. září 2011 v 0:45 | Reagovat

Susan, díky moc :-) Jsem ráda, že se ti tahle kapitola líbila :-) Opravdu se mi tyto "pocitové" kapitoly píšou dobře, takže se určitě ještě nějakých dočkáš :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama