Černý pes Severuse Snapea

6. srpna 2011 v 0:50 | Katherine |  Jednorázové povídky
Tahle jednorázovka je psána poněkud lehčím stylem, než Cesta dál, se kterou jste se zatím na tomto blogu setkali. Doufám, že vás rozesměje, a pokud ne, že vám alespoň vyvolá úsměv na tváři :)
Za beta-read opět děkuji Monique :)


Severus Snape mířil se znechuceným výrazem ve tváři do Velké síně na Vánoční hostinu. Nedalo se říct, že by se ze svého sklepení vydal o Vánocích mezi lidi dobrovolně. Vyhnal ho hlad. Kdykoli, když neměl chuť trávit čas ve společnosti ostatních, nechal si přinést jídlo přímo do svých komnat.

Jeho stará skřítka Tinky dobře věděla, co má profesor lektvarů rád, a tak mu vždy přinesla jen to, co by si on sám vybral i ve Velké síni. A on tak alespoň nemusel snášet hloupé plácání svých kolegů, kteří se ho snažili vtáhnout do konverzace všemi možnými způsoby, ani hluk podobný hučení úlu, který vyluzovali jeho tupohlaví studenti.

Brumbál mu ale letos překazil všechny plány. Jako každé Vánoce zakázal domácím skřítkům nosit jídlo profesorům do komnat. Letos ale poprvé přitvrdil a našel i Snapeovu tajnou skulinku v jeho nařízeních. Zapečetil vchod do kuchyně a proto se dovnitř a ven mohli dostat jen skřítkové díky svým osobitým kouzlům.

A tak se stalo, že se nevrlý profesor objevil ve Velké síni, ačkoli byly Vánoce, svátky, které neměl rád a které neslavil. Když ho ostatní profesoři spatřili, nekomentovali jeho příchod, aby ho náhodou zbytečně nepopudili, ale překvapení v jejich očích se jim zakrýt nepodařilo.

Profesor lektvarů byl nucen posadit se ke společnému stolu, jelikož Brumbál usoudil, že pro pouhých šest studentů, kteří na hradě přes Vánoce zůstávali, nemá smysl ponechávat čtyři obrovské kolejní stoly. Prostřením jedné slavnostní tabule pro profesory i studenty sice vznikla příjemná komorní atmosféra, ale profesora lektvarů to dráždilo ještě víc než fakt, že ho Brumbál donutil objevit se o Vánocích mezi lidmi. Možná to bylo způsobeno i tím, že mezi šesti studenty seděl Potter se svým tupým zrzavým kamarádem a tou nesnesitelnou šprtkou.

Severus Snape se rozhodl, že se zabere do svého jídla, nebude si všímat svého okolí, a co nejrychleji odtud odejde. Brumbálovo infantilní nadšení z prskavek se raději rozhodl nekomentovat, jen si v duchu pomyslel, že ten člověk začíná senilnět.

Na chodbě se ozvaly dunivé kroky a všichni se otočili ke vstupním dveřím. Stál v nich Hagrid a v ruce svíral provaz, na kterém vedl velkého černého psa.

"Dobrej večír vespolek!" zahlaholil poloobr vesele. V poslední době míval docela mizernou náladu kvůli incidentu s hipogryfem a tak všechny zaujala ta prudká změna. Jen Snape po rychlém zhodnocení situace znova sklonil hlavu ke svému talíři. Nebylo mu však dopřáno klidu.

"Profesore, profesore Snape!"

Muž tedy zvedl hlavu a otráveně si pomyslel, co by mu tak mohl Hagrid chtít. Pokud půjde zase o nějaký lektvar proti kašli pro jeho třaskavé skvorejše, asi mu do toho přimíchá nějaký silný jed.

"Podívejte, koho jsem našel, jak se potuluje okolo hradu. Víte co jsem si řekl, venku je zima, já si ho nechat nemůžu kvůli Tesákovi, zkusím ho nabídnout někomu na hradě. A pak jste mě napadl vy. Vidíte tu podobu mezi vámi dvěma?" blábolil Hagrid.

"O čem to u Merlinových vousů mluvíte?" zeptal se odměřeně Snape a napadlo ho, že bradavickému klíčníkovi už definitivně přeskočilo.

"Tady o tom uličníkovi přece," ukázal poloobr na černého psa, kterého vedl s sebou.

"U Merlinových spodků… Ani vy byste si snad nemohl myslet něco tak hloupého a šíleného, jako že mi sem přivedete nějaké toulavé psisko a já si ho v tu ránu adoptuju. Nečekáte taky snad, že mu upletu růžový svetřík a budu mu večer předčítat pohádky?" chrlil ze sebe zlostně zamračený profesor.

"On má chlupy, pane profesore, o svetřík se mu starat nemusíte, to on bude v teple. Stačí, když nebude pobíhat venku, ale zabydlí se tady s vámi na hradě," vysvětloval Hagrid a přehlédl ve Snapeových slovech jak urážku, tak sarkasmus.

Profesor lektvarů se už chystal odpovědět něco hodně nepříjemného, co by pochopil i někdo Hagridova ražení, když v tom ucítil závan cherry a Velkou síní se rozlehl hlasitý jekot.

"Smrtonóóóš, Smrtonóóóš!" křičela hystericky nově příchozí profesorka Trelawneyová a ukazovala prstem na černého psa.

Při jejích slovech si Snape všiml změny v chování ostatních. Profesoru Kratiknotovi vypadla z ruky vidlička, dva prváci vypadali, že vidí smrt a byli očividně tak ztuhlí strachy, že se nedokázali ani pohnout a jen zírali před sebe s očima vytřeštěnýma. Harry Potter vypadal taky jinak, než před chvílí. Bez hnutí hleděl na černého psa a vypadal překvapeně, až vystrašeně. Jeho zrzavý kamarád zíral s otevřenou pusou, ve které se nechutně vyjímaly rozžvýkané zbytky, a ani si nevšiml, že hrnek čaje, který si nalíval, byl už dávno plný a přetékal.

Profesor lektvarů nechápal tenhle poprask, ostatně nebyl sám. Profesorka McGonagallová měla ve tváři mírně opovržlivý výraz a Potterova nesnesitelná mudlovská kamarádka dokonce protočila oči v sloup. Tohle bylo asi poprvé a pravděpodobně i naposledy, co s ní musel souhlasit.

Najednou ho ale napadl ďábelský plán. Když viděl, jak i po pár minutách profesorka jasnovidectví nepřestává kňourat a polovina lidí v místnosti se stále tváří, jako by viděla místo černého psa smrt, otočil se na Hagrida a sladkým hlasem řekl: "Víte co, Hagride? Přece ho nenecháme venku zmrznout. Beru ho."

Všichni v místnosti na něj po těchto slovech pohlédli. Část se tvářila vyděšeně, profesorka Trelawneyová zakvílela a vyběhla z Velké síně a profesorce McGonagallové, která jeho záměr okamžitě pochopila, uteklo mírné pousmání.

Nato převzal od Hagrida provaz a vyšel s ním z Velké síně. Pes vypadal, že se mu nechce, profesor ho chvíli dokonce musel táhnout, ale nakonec to vzdal a šel po svých. Klíčník za profesorem ještě vyběhl, aby mu poradil, jak se o psa starat. Běžel za ním až do sklepení a chrlil na něj rady ohledně stravování, koupání a dalších zbytečností.

"Pane profesore, jak mu budete říkat? Já jsem si ho pojmenoval Černej, víte, protože má černou srst," zeptal se poloobr, když už stáli před Snapeovými komnatami.

"Vážně, proto?" zeptal se ironicky profesor. "To by mě opravdu nenapadlo. Ale ještě nevím, jak mu budu říkat. Přeji vám příjemný den."

A s těmito slovy se otočil a zabouchl Hagridovi dveře před nosem.

"Jak ti budeme říkat, pse? Černej zní divně, na to zapomeň. Měl jsem kdysi psa, jmenoval se Salazar. A pak mi ho otec zastřelil, když se jako každý večer opil a šel střílet ptáky. Stejně jsem mu nikdy neuvěřil, že to neudělal schválně," zavzpomínal si muž.

Chvíli přemýšlel, možná se i zaobíral vzpomínkami na Salazara, a černý pes ho upřeně pozoroval.

"Budeš se jmenovat Blackie. Myslím, že tohle jméno tě vystihuje," prohlásil, pak se otočil a začal mávat hůlkou. Nejprve zabezpečil svou ložnici, podíval se na psa a přísně mu oznámil: "Pokud si myslíš, že se mi budeš válet v posteli, když tu nebudu, tak jsi na velkém omylu."

Poté se dal do zabezpečování knihovny. Mnohé svazky, které vlastnil, byly velmi vzácné a tak nechtěl, aby mu je pes poškodil. Kdo ví, jestli nemá ve zvyku něco okusovat.

Pak se na psa podíval už mírněji a vyčaroval mu v rohu místnosti pelech. Vypadal jako malá pohovka, byl proutěný a vystlaný velkým zeleným polštářem. Vedle něj vyčaroval ještě dvě misky a do jedné z nich napustil vodu. Pes se žádostivě zadíval na prázdnou misku.

"No co čekáš, že ti vyčaruju jídlo? To by nezvládl Brumbál ani Pán Zla, hochu. Ale díky tobě mi Brumbál bude muset povolit vánoční výjimku ve věci domácích skřítků. A jakmile už sem moje skřítka bude mít přístup, nebude problém ji přesvědčit, že má kromě tebe nakrmit i mě. Což znamená, že už mě po dobu celých těchto nesmyslných svátků nikdo neuvidí ve Velké síni a nikdo mě nebude otravovat. A kdyby mě náhodou chtěl někdo obtěžovat i tady, mám tebe a ty všechny lidi spolehlivě odeženeš. Vlastně nevím, proč na tebe takhle reagují, vypadáš jako normální pes. Nejsi ani nějaká neobvyklá rasa, určitě už jsem někdy takového, jako jsi ty, viděl. Každopádně je moc dobře, že se tě tak bojí, hochu. Od teď budeš mou zárukou klidných a ničím nerušených dní," zasmál se Severus Snape.

"Víš co? Půjdu nám tu výjimku domluvit teď hned," rozhodl se a musel se pousmát, když si uvědomil, že to nejspíš bude poslední opuštění jeho komnat až do konce prázdnin. Pokud se tedy nevydá do Prasinek na máslový ležák nebo pro pár lahví ohnivé whisky. Pravda, zásoby rychle docházejí.

Vtom si uvědomil jednu nepříjemnou skutečnost, na kterou poněkud pozapomněl. Zatím se zabýval jen výhodami, které mu tento pes mohl poskytnout. Až teď mu ale došlo, že ho bude muset chodit venčit. Nakonec nad tím ale mávl rukou a řekl si, že v průběhu vánočních prázdnin to nějak vydrží a přes školní rok to za něj vyřeší studenti, kteří budou mít školní trest. Co na tom, že z něj mají panickou hrůzu, trest je trest. A studentů hodných potrestání není nikdy dost.

Už potřetí se dnes musel zasmát vlastní vynalézavosti.

Pak se konečně vydal za Brumbálem. Tušil, že ve Velké síni už nebude, a tak zamířil rovnou do ředitelny.

"Vánoční cukroví." oznámil znechuceně heslo chrliči, zavrtěl nechápavě hlavou nad ředitelovým novým heslem a jeho slabostí pro všechno sladké a nechal se po točitých schodech vyvézt až k Brumbálovi.

"Dobrý večer, Albusi. Určitě jste si už všiml, že jsem si pořídil psa. Budu proto potřebovat, abyste udělil výjimku mé skřítce Tinky. Jistě uznáte, že ten pes nebude živ jen z vody," začal svůj proslov Snape a snažil se vypadat, že z této situace není jiné východisko, než že mu Brumbál vyhoví.

"Samozřejmě, Severusi, jsem moc rád, že jste si pořídil společnost. Skřítku vám pochopitelně povolím, nenecháme přece vašeho nového přítele hned zhynout hlady. Ale na oplátku žádám, abyste se nezačal vyhýbat lidské společnosti a i nadále vás chci vídat ve Velké síni." odvětil Brumbál podle Snapeova názoru poněkud naivně.

Ale co, řekl si mladší muž a všechno mu odkýval. Hlavně, že dostane svou skřítku. I když pak nebude chodit mezi lidi, Brumbál už mu ji určitě nevezme. A vždycky se může vymluvit, že chtěl přijít, ale zdržely ho lektvarové experimenty.

"Mimochodem, už se moc těším, až vás dva uvidím na procházce po pozemcích. Někdy večer se možná potkáme při mé pravidelné obchůzce." poznamenal ještě ředitel.

Profesor lektvarů se rozhodl raději se k tomu nevyjadřovat, a tak se rozloučil a odešel.

Zpátky se vracel rychlým krokem. Už se nemohl dočkat, až si konečně sedne na gauč, pustí si hudbu a otevře svou poslední lahev ohnivé whisky. O Vánocích mu zásoby vždycky docházely mnohem rychleji než přes rok.

Vešel do svých komnat a chystal se rozepnout si kabátec, když spatřil někoho, koho by tam určitě nečekal. Před ním stál Sirius Black.

Severus Snape bleskově vytáhl svou hůlku, ovšem tak rychle to nebylo ani zapotřebí, protože Black byl očividně neozbrojen.

"Pouta na tebe," zakřičel profesor.

Uprchlý vězeň byl okamžitě svázán mnoha provazci tak, že se nemohl ani pohnout.

"Blacku? Zdálo se mi, že jsem toho psa už někdy viděl," došlo najednou Snapeovi.

"Srabusi. Asi je to osud, že se zase potkáváme. Jen doufám, že s tou naší podobou to Hagrid nemyslel vážně. Sice se už dlouho toulám po venku, aniž bych měl šanci se někde pořádně umýt, ale přesto si troufám tvrdit, že mé chlupy jsou čistší, než tvé mastné vlasy."

Siriuse Blacka jízlivost neopouštěla ani ve chvíli, kdy ho poutaly pevné provazy a on byl vydán na milost a nemilost muži, kterého nenáviděl celý život.

"Zabil jsi je… zradil jsi je Voldemortovi… své vlastní přátele, ty parchante!" zahřímal náhle Severus. Tohle bylo to, za co by jej nejradši zabil. Nebo lépe, sledoval, jak si Black dává dostaveníčko s mozkomorem. Urážky, kterými jej ten prašivý čokl častoval, ho nemohly urazit. Po těch letech už ne.

"Tohle ne!" křikl Black rozzuřeně. "To jsem nebyl já!"

Snad to bylo tím, že už se nedokázal déle dívat na muže, který způsobil smrt Lily Evansové, nebo možná spíš tím, že byl natolik zbabělý, že i po těch letech svůj čin stále popíral. Každopádně v té chvíli Severus Snape nemyslel na to, co chystá udělat a co by naopak jako bradavický profesor udělat měl.

"Semper animal!" křiknul muž a najednou před ním opět stál velký černý pes.

Teď už se ale vůbec nechoval tak klidně, jako když ho sem Severus přivedl. Štěkal, skákal a kňučel jako by chtěl něco říct, ale nedostal k tomu příležitost. Muž se od něj ale odvrátil a přestal si ho všímat.

Když pes pochopil, že takhle Severuse neobměkčí, začal vrčet a snažil se muže alespoň vyděsit.

Severus Snape se k němu tedy obrátil zpátky, pohlédl na něj tvrdým pohledem a řekl mírně posměšně:

"Víš, co se dělá se zlobivými vořechy, když se chovají agresivně a divoce, milý Blackie? Netušíš? Uříznou jim koule. Možná bychom mohli vyzkoušet jednoduché kastrační kouzlo, abychom se přesvědčili, co říkáš?"

Po těchto slovech stáhl Blackie ocas, zakňučel a sklonil hlavu na znamení své podřízenosti. Bylo vidět, že zrovna na svých kulkách mu hodně záleží.

"No vidíš, že to jde, Blackie. Takhle se budeš chovat ke svému pánovi, poslušně a s úctou. A až do konce svého života, a že ho zvěromágové mívají hodně dlouhý," dodal Severus Snape posměšně.

Tak se stalo, že si obávaný profesor lektvarů pořídil psa a poprvé od doby, co dokončil školu, opět strávil Vánoce s někým po svém boku. A když pak spolu rozbalovali dárky pod stromečkem, dostal Blackie od svého pána onen růžový pletený svetr, o němž si Hagrid myslel, že nebude potřeba. Dokonce mu na něj nechal zepředu u krku našít zlatou rolničku, aby si mohl zacinkat při každém kroku.

Nikdo nemohl upřít Severusi Snapeovi schopnost vychutnat si svou pomstu až do dna.





Co dodat? Snad jen: Promiň, Siriusi :P
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Katkaklem Katkaklem | Web | 6. srpna 2011 v 9:37 | Reagovat

Ahoj, včera jsem si založila nový "web", na kterém chci zveřejňovat své povídky a sem tam dělat i nějaké ty písařské soutěže.. Není to sice téma Harry Potter, ale taky jsem na to dřívávěji psala. Možná se tam i na toto téma nějaká objeví. Nechtěla by jsi se "spřátelit"? :-)

2 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 6. srpna 2011 v 11:33 | Reagovat

To je perfektní :-)Panebože, ukázková pomsta ala Severus Snape.
Kdybych se teď nedusila smíchy, možná bych zvládla napsat i něco konstruktivnějšího než pochvalná slova, ale stejně by to asi nešlo.
Protože to bylo dokonalé :-)

3 Katherine Katherine | Web | 6. srpna 2011 v 11:40 | Reagovat

Katkaklem: Ahoj, bez problémů, budu ráda :-)
Barunka Charlotte LaRose: Jsem ráda, že se ti to líbilo :D pořád čekám, až mě bude chtít nějaká milovnice Siriuse ukamenovat, ale nemohla jsem si pomoct :D navíc Siriuse mám docela ráda, ale jen jako dospělého, takže to beru jako pomstu za jeho mladistvé činy :-)

4 Linee Linee | 6. srpna 2011 v 12:14 | Reagovat

Naprosto dokonalý! :-D Já se směju už od chvíle, kdy Brumla zakázal Severusovi skřítku a vstup do kuchyně a nemůžu přestat :-P Suprově jsi vystihla toho našeho netopýra a pojmenovat Siriuse Blackie bylo taky skvělý :-) Málem jsem se musela sbírat z pod stolu. A trest pro zlobivý vořechy, kam ty na to chodíš? :-D Moc se ti to povedlo! Nemůžu se dočkat dalšího dílka :-)

5 Katherine Katherine | Web | 6. srpna 2011 v 12:16 | Reagovat

Linee: díky :-) tohle bych asi neměla svěřovat jinde než u psychiatra, ale takovéhle věci mě napadají, když v noci nemůžu usnout :D

6 Linee Linee | 6. srpna 2011 v 12:18 | Reagovat

[5]: Ne, že bych ti nepřála sladký sny, ale moc se těším, až jednou zase nebudeš moc usnout

7 Katherine Katherine | Web | 6. srpna 2011 v 12:48 | Reagovat

Linee: řekla bych, že to nebude problém :D

8 Ninka Ninka | Web | 6. srpna 2011 v 16:18 | Reagovat

Okej, smiala som sa :-D   Ten ružový sveter nemal chybu :-D  Síce mi bolo už od začiatku jasné, že pôjde o Siriusa, celý čas som bola zvedavá, ako to pôjde ďalej :-D

9 Katherine Katherine | Web | 6. srpna 2011 v 18:08 | Reagovat

Ninka: To mě těší, že tě to pobavilo :-)

10 Mája Mája | E-mail | Web | 22. září 2011 v 20:44 | Reagovat

Moc jsem se pobavila a Siriuse je upřímně líto. Ale když si vzpomenu jaký to byl v mládí spratek, tak si říkám, že si trochu zasloužil. Ale neodsoudila bych ho za Severusova mazlíčka nadosmrti. Má za sebou už dvanáct let v Azkabanu, takže tak rok, dva, bych ho nechala, ale pak bych ho už nechala žít...
P.S. taky vymýšlím své příběhy před usnutím (občas) Nejhezčí zápletky a dobrodružství mě však vždy překvapí na WC :-D

11 Katherine Katherine | Web | 22. září 2011 v 21:05 | Reagovat

Mája: No, ono to snad zas takové utrpení nebude, teoreticky vzato by si na něj Severus časem mohl zvyknout natolik, že by si ho vlastně svým způsobem i oblíbil :D Přece jen je z něj černý pes, a psi mají úžasný dar získat si člověka i proti jeho vůli :-) Je fakt, že mám Siriuse docela ráda, nesnáším ho jen jako mladého kluka. Jenže za hříchy mládí se platí, že? :D Ale myslím, že by si na sebe časem zvykli :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama