5. kapitola: Do dalšího světa

17. srpna 2011 v 19:20 | Katherine |  Cesta dál
Dneska nás čeká poslední kapitola Cesty dál. Moc vám všem děkuji, že jste to s mou první, ač poměrně krátkou povídkou vydrželi a opravdu doufám, že se vám líbila. Tuhle kapitolu bych tedy chtěla věnovat všem, kteří mě v průběhu přidávání jednotlivých kapitol podporovali svými komentáři, protože to je to, co každého autora potěší, a zároveň mu to dává důležitou zpětnou vazbu. Proto jim moc děkuji. Barunko Charlotte LaRose, Ninko, Colette, Jenny, Leannko, Susan, Anetko, Gazzi, Linee a Májo, tohle je pro vás :)
Za obetování celé povídky vděčím Monique, díky :)




Oba věděli, že teď už se můžou vydat na cestu. Lily ho chytila za ruku a jemně stiskla, tak jak to dělávala, když byli malí a ona ho chtěla povzbudit. Znovu přišli na bílou kamenitou stezičku a vydali se po ní dál.Prošli vysokou zdobenou bílou branou, která se pro ně otevřela a hned za nimi se zase zavřela, a pokračovali po vytyčené pěšince dál. Čím dál šli, tím více se okolo objevovalo barev. Tráva zelenala, kmeny stromů hnědly a listy žloutly, hnědly a zelenaly se. Jen cestička pod jejich nohama byla pořád ze stejných bílých kamínků.

Došli až na zelenou mýtinu. Všude okolo stály vysoké, vzrostlé stromy a byl slyšet cvrkot ptáků. Pod jedním ze stromů spatřil Severus starou, oprýskanou lavičku. Lily ho dovedla až k ní, posadila se a vyčkávala, až on udělá totéž.

"A tohle je všechno? Kde to jsme?" zeptal se Severus nechápavě. Takhle si teda ten další svět nepředstavoval. Příroda v něm byla stejná, jako v tom minulém, a bylo tady podivně prázdno. Čekal, že uvidí nějaké další lidi, a zatím tu seděl sám na staré lavičce se svou láskou z dětství.

"Ale no tak, nebuď nedočkavý, Seve," napomenula ho Lily s úsměvem. "Navíc, my tady na někoho čekáme. Oni ti pak ukážou všechno ostatní."

"Oni? Kdo oni?" vyzvídal Severus, když v tom je spatřil. Šli k nim. První kráčel Brumbál s širokým úsměvem na rtech. Následoval ho Lupin s Tonksovou, Sirius Black a James Potter. Severus se při pohledu na některé z příchozích zatvářil nepřístupně a odměřeně, ale když to Lily spatřila, dloubla ho do žeber a zasmála se: "Tohle už je vyřešené, Seve, nemyslíš?"

"Některé věci se zkrátka nezmění ani přes mou mrtvolu," odvětil Snape sarkasticky.

To už byl ale zvláštní uvítací výbor u nich. Rozestoupili se před něj a Lily a k Severusově údivu se na něj všichni do jednoho usmívali.

"Chlapče…" zahlaholil Brumbál. "Tak jsi to přece všechno zvládl. Jsem na tebe moc pyšný. Jen mě mrzí, že jsi neměl šanci tohle všechno přežít a užít si taky trochu klidného života bez války," posmutněl náhle starý muž.

"Myslel bych, že v mém věku už mi přestanete říkat chlapče, Albusi. Navíc, když jsem už po smrti."

"Některé věci se zkrátka nezmění," zopakoval Brumbál jeho nedávnou větu, jako by ji slyšel, a šibalsky mu zajiskřilo v očích. "Krom toho, oproti mně budeš už pořád chlapec, Severusi. Ale teď už bych tě měl nechat přivítat se i s ostatními. Jsem to ale nezdvořák, já si tě tady zabírám pro sebe a ostatní zatím čekají."

Severus se nemohl zbavit myšlenky, že Brumbálovi musel po smrti změknout mozek. To myslel vážně? Byla to snad jedna z jeho her? Rozhodně se nehodlá vítat s Potterem a Blackem! To už k němu ale přistupovali Tonksová s Lupinem.

"Severusi," pozdravil ho Lupin a vyčkával, jako by si nebyl jist jeho reakcí.

"Vítej. Já… My…" zadrhl se a nevěděl, zda pokračovat dál a jak. Jeho marné snažení tak převzala na svá bedra jeho žena, jejíž hlava se při tom zbarvila do sytě červené, stejně jako její tvář.

"Chtěli jsme Vám poděkovat za to, co jste pro Řád všechno udělal a obětoval. Taky za to, že jste Remusovi vařil vlkodlačí lektvar, i když jste se neměli dvakrát v lásce. A taky… taky jsme se chtěli omluvit, že jsme Vám po tom všem nevěřili, že jsme si mysleli, jaký nejste zrádce. Byla… byla to chyba." Ke konci se už Tonksové chvěl hlas a trochu koktala.

"Proboha Tonksová! Jste z toho svého proslovu tak nervózní, že můžeme všichni děkovat Merlinovi za to, že stojíme na volném prostranství. Být teď někde v místnosti, nejspíš byste poshazovala všechno, co by nebylo přilepeno Superlepícím kouzlem a to bychom ještě byli rádi, když byste nás nevyhodila všechny do vzduchu," zavrčel Severus sarkasticky.

K jeho velkému překvapení se všichni rozesmáli, a nejvíc ze všech se smála Tonksová, které se při tom vlasy zbarvily do křiklavě žlutého odstínu. Vypadala, že se jí ulevilo.

"Nemusíte se omlouvat. Tak zněl plán, zabít Brumbála a vypadat tak před Voldemortem zase o něco důvěryhodněji. Že mi už pak nikdo z Řádu neuvěří, to bylo víc než jasné," dodal Snape smířlivěji. Ostatní se úlevně pousmáli, jen Brumbál se při jeho slovech mírně zavrtěl a zatvářil se trochu kajícně.

"Chlapče, víš přece, že bych to po tobě nechtěl, kdyby byla nějaká jiná možnost. Udělal jsem to pro větší dobro, to chápeš, ne? Ale stejně mě to mrzí."

Severus se rozhodl jeho vysvětlení, omluvu nebo o co vlastně šlo, přejít pokýváním hlavy.

Pak přešel k Siriusovi a zeptal se: "Co ty tady, Blacku? Taky děláš uvítací výbor? A neměl bys raději běhat okolo, vrtět oháňkou a oslintávat všechny okolo?"

"Severusi. Vidím, že některé věci se nemění. Chápu to. Zpočátku jsem to tady cítil stejně, nedokázal jsem se zbavit zášti vůči některým lidem. Ale časem pochopíš, že už tě to netrápí. Jde už jen o pozůstatek toho minulého světa. Ani si neuvědomíš kdy, ale přejde to. A jedno bys měl vědět. Ve vrtění oháňkou jsem sice přeborník, ale nikdy, nikdy neslintám!" zazubil se Black.

Severusovi uteklo mírné pousmání, než si svou reakci uvědomil a nechápavě nad ní zavrtěl hlavou. Pak se otočil na posledního z uvítací družiny. Proti němu teď stál James Potter. Byl starší, než si ho pamatoval. Ještě aby ne, když ho naposledy viděl v sedmém ročníku. Chvíli na sebe jen upřeně zírali. Jako první promluvil James.

"Severusi, projdeme se?" nabídl mu.

Snape byl v pokušení odmítnout. Ale pak si uvědomil, že to, co k Jamesovi cítí teď, už není nenávist. Pořád ho neměl rád a pociťoval křivdy mládí, ale Lily ho milovala a tak se rozhodl tiše Jamese tolerovat. Koneckonců byli už oba dospělí a mrtví, a tak by asi bylo na čase, začít se podle toho chovat.

Vykročili proto oba směrem k vzrostlým stromům. Chvíli šli mlčky, až došli k hustému lesu, a před vstupem do něj James zastavil. Otočil se na Severuse a otevřel ústa, jako by chtěl něco říct. Pak je zase zavřel. Bylo vidět, že ze všech sil přemýšlí, co povědět. Pak z jeho úst vypadlo jediné slovo, jaké by od něj Snape nikdy nečekal.

"Děkuji."

"Cože?" zeptal se zmateně Severus. Za co mu u Merlina mohl děkovat? Že způsobil jeho a Lilyinu smrt?

"Postaral ses o Harryho. Hlídal jsi ho, aby se mu nic nestalo. Hlavně v posledním roce jsi mu hodně pomohl, bez tvé pomoci by ty viteály nezničil. Děkuju ti za to, že jsi mu pomáhal, i když ti musel připomínat mě. Já… je mi moc líto, jak jsem se k tobě na škole choval. Opravdu, choval jsem se jako absolutní idiot. Když si to uvědomím, nemůžu pochopit, že se Lily nakonec rozhodla si mě vzít. Ale Harry… Harry, i přesto, že vypadá, jako by mi z oka vypadl…"

"Až na ty oči," přerušil ho Snape. "Ty má po Lily."

"Ano, ale nejen ty oči. I když je vzhledově skoro celý po mně, povahu zdědil po Lily. A za to jsem opravdu moc rád."

"Vážně si myslíš, že má povahu po Lily? Pořád padá z průšvihu do průšvihu, přesně tak, jako kdysi ty s tvými přáteli," oponoval mu Severus s úsměškem ve tváři.

"Harry by se nikdy k nikomu nechoval tak jako já … k tobě. Snaží se v lidech vidět to dobré, a když už někoho nemá rád, raději ho ignoruje, než aby ho ponižoval a zesměšňoval, tak jako jsem to dělal já tobě. A proto jsem rád, že není po mně," řekl James vážným hlasem a opravdu vypadal, že si to stále vyčítá.

"Je mi vážně líto, jak jsem se k tobě choval, a že se tak díky mě chovali i mí přátelé," dodal ještě.

Severus Snape nevěděl, co říct. Tohle nečekal. Jestli s něčím počítal, když s Jamesem odcházel od ostatních, tak spíše s proslovem na téma "Kliď se mi z cesty a hlavně dej ruce pryč od Lily!". Tohle bylo tak nečekané, že ztratil slova. Chvíli mlčeli. Jeden z nich už řekl všechno, co chtěl, a ten druhý prostě jen nevěděl, co odpovědět, tak raději neřekl nic.

"Máš velké štěstí, že si tě Lily vzala. Neubliž jí," promluvil nakonec Snape.

James na něj překvapeně pohlédl, asi nečekal takovou změnu tématu. Pak se usmál a pokýval hlavou.

"Taky myslím, že je to nejlepší, co mě v životě potkalo. A pak ještě Harry."

Severus Snape jen kývnul a pokynul mu hlavou zpět k mýtině. James pochopil, že si už řekli všechno potřebné. Dali se do kroku a vraceli se zpět k ostatním.

"Jsem rád, že je tu Lily. Že naše přátelství dostane druhou šanci. Já dostanu druhou šanci. Nikdy mi nebyl nikdo tak blízký, jako ona," dodal zničehonic Severus a sám se podivil, proč se svěřuje zrovna tomuto muži.

James se na něj podíval pohledem plným porozumění a usmál se. Miloval svou ženu a věděl, že ona miluje jeho. Ale v jejím srdci byl vždycky ještě jeden muž. Muž, kterého znala už jako chlapce, chlapce, se kterým vyrostla a sdílela s ním radosti i smutky. Nikdy jí nikdo nebyl tak blízko, jako tenhle muž. Jamese milovala, ale Severus byl něco jako její spřízněná duše. A James věděl, že od chvíle, co se jejich cesty rozešly, na něj Lily stále myslela a nikdy nedokázala zapomenout. Teď budou konečně mít šanci ve svém přátelství pokračovat.

"Pojď, musíme ti s Lily ukázat, jak to v tomhle světě chodí. A určitě tady potkáš ještě hodně známých," řekl James a rozběhl se ke své ženě.

Severus se jen usmál, přidal do kroku a za chvíli už s nimi kráčel dál. Poznávat tenhle další, pro něj nový svět.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ninka Ninka | Web | 17. srpna 2011 v 19:37 | Reagovat

Dobre, najprv sa chcem ospravedlnič že šom sa pri predchádzajúcich kapitolách neozvývala, ale krátke vysvetlenie je u mňa na blogu pri najnovšej kapitole :)
Teraz k poviedke: Ešte pred tým ako si ju začala zverejňovať som ti povedala, že určite bude úžasná a nemýlila som sa :) Krásne si vykreslila to niečo "medzi" a potom aj ten "druhý svet". Najviac ma dostalo "Kliď se mi z cesty a hlavně dej ruce pryč od Lily!" :D Také príjemné spestrenie :) Naozaj krásna poviedka, vďaka za pekné čítanie :)

2 Katherine Katherine | Web | 17. srpna 2011 v 19:51 | Reagovat

Ninka: Díky moc, jsem ráda, že se ti to líbilo :-) opravdu mě to moc těší a podporuje v dalším psaní :-)
Říkáš nová kapitola na tvém blogu, jo? :-) hned jdu na ni :D
Tak díky za komentáře a pochvaly a doufám, že zůstaneš mému blogu věrná i do budoucna :-) Prolog nové povídky by se měl objevit koncem tohoto/začátkem příštího týdne :-)

3 Linee Linee | 19. srpna 2011 v 14:57 | Reagovat

Teda, člověk se vrátí z dovolený a najde tu spoustu krásnýho čtení :-D Všechno to nádherně vyvrcholilo tou poslední kapitolou. Tonksová byla skvělá se svým proslovem a od Jamese to bylo taky pěkné gesto. :-) A Sevie přitom čekal kázání, aby se držel od Lily dál :-) Vážně zbožňuju tvojí úžasnou schopnost propašovat i do vážnejch částí nějakou tu vtipnou větu :-D
Celá povídka se ti moc povedla. Konečně se teď může říct, že všichni žili šťastně :-D
Už se nemůžu dočkat, až se tu objeví další skvělé dílo 8-)

4 Colette Colette | Web | 19. srpna 2011 v 19:24 | Reagovat

Velmi hezká povídka, moc se ti povedla, je originální, má nápad. :)
Jsem ráda, že jsem si ji kdy mohla přečíst.

5 Colette Colette | Web | 19. srpna 2011 v 19:24 | Reagovat

"Některé věci se zkrátka nezmění ani přes mou mrtvolu," odvětil Snape sarkasticky.

A tohle mě dostalo :DD

6 Katherine Katherine | Web | 19. srpna 2011 v 20:20 | Reagovat

Linee: díky moc, že jsi to s celou povídkou vydržela a podporovala jsi mě svými komentáři :-) doufám, že sis dovolenou užila :-) to mě taky bavilo, když jsem byla 14 dnů pryč a pak jsem měla na všech svých oblíbených blozích a stránkách úplnou nadílku jak o Vánocích :D
Colette: děkuju za chválu, těší mě, že se ti povídka líbila :)
Kdy se objeví prolog nové povídky si bohužel nejsem vůbec jistá, beta mi odjela na týden do Paříže :-) Takže jsou přede mnou tři možnosti. Buď to sem dám bez beta-readu, dám to obetovat někomu jinému (přičemž zatím nevím komu)a nebo počkám ten týden, než se vrátí. No, uvidíme :-) Každopádně díky vám všem za přízeň a doufám, že to vydrží i do budoucna :-)

7 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 23. srpna 2011 v 14:20 | Reagovat

Paráda, prostě nádhera přenádherná. Skončilo to dokonale optimisticky a krásně, mělo to přesně takový konec, jaký se k tomu nejvíce hodil.
Ještě nikdy jsem žádnou podobnou povídku nečetla, ale tahle si mě získala hned prvními slovy. :-)
Skládám ti poklonu, tohle bylo dokonalé.

8 Katherine Katherine | Web | 23. srpna 2011 v 18:10 | Reagovat

Barunka Charlotte LaRose: Děkuju moc, opravdu mě hodně těší, že se ti tahle moje první povídka líbila :-) Snad tě zaujmou i ty další :-)

9 evi evi | Web | 16. listopadu 2011 v 18:19 | Reagovat

Je krásné, že se Severusova smrt dá popsat i takhle pozitivně. Asi je to tím, že mu tím vlastně začíná na "onom světě" nový život, se všemi si vše vyjasnil, splnil vše, co slíbil, a může si teď dopřát zaslouženého posmrtného klidu:-) samozřejmě se svým neutuchajícím sarkasmem:D

10 Katherine Katherine | Web | 16. listopadu 2011 v 22:26 | Reagovat

Evi, teď s odstupem času mi přijde fascinující, že jsem Severusovi dopřála nějaký ten "onen svět", ačkoli na něj sama nevěřím. Ale on si to rozhodně zaslouží :-)

11 Alis Alis | Web | 21. listopadu 2011 v 12:01 | Reagovat

To byl tedy doják. Možná až moc. Ale to nevadí. Někdy se tomu člověk prostě neubrání. ;-)
Na prvotinu to bylo opravdu celkem slušné. Je to oříšek pustit se hned zpočátku zrovna do Snapea. A je problém ho zvládnout. Navíc s grácií. A ještě do toho připlést vztah s Lily, což je úplně ten nejtenčí led. :-)

12 Katherine Katherine | Web | 21. listopadu 2011 v 20:20 | Reagovat

Alis, doufám, že se pode mnou ten tenký led neprobořil :-) Snad se povídka líbila a nebyla napoprvé moc špatná, ačkoli doják to asi teda byl :-) Musím říct, že k ní mám určitý citový vztah, jelikož je to první delší věc, kterou jsem kdy dokončila. Vždycky za mnou zůstávaly desítky a desítky dokumentů, které obsahovaly jednu až dvě stránky a nikdy jsem je nedokončila. A nedokončím. Cesta byla první a dala mi naději, že teď už dokážu dokončit cokoliv. A samozřejmě tomu moc pomáhá i fakt, že nové kapitoly dalších povídek přidávám na internet, čtenáři je komentují (díky, díky, díky moc!!!) a čekají na další díly. To je taky značná hnací síla :-) Takže ještě jednou děkuju všem, kteří mi moje povídky komentují, bez nich by to nejspíš nevzniklo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama