3. kapitola: Rekapitulace, část III.

11. srpna 2011 v 0:01 | Katherine |  Cesta dál
Dneska tady máme třetí (a poslední) díl třetí kapitoly. Severuse čeká poslední výlet do minulosti, aby si mohl všechno srovnat v hlavě. Tentokrát to bude formou sestříhaných vzpomínek. Pomůže mu to uvědomit si, co všechno za svůj život udělal pro stranu Dobra?
Za beta-read děkuji Monique.





Severus se už potřetí pozorně zahleděl do studánky a čekal, co uvidí tentokrát. Pak v odrazu na hladině spatřil sebe a Lily jako děti na hřišti, na němž se seznámili.

Malé hnědovlasé děvčátko s velkýma smaragdovýma očima drží kvítek spadlý z keře, za nímž se ukrývá černovlasý chlapec, a svou neškodnou dětskou magií způsobuje, že se kvítek začíná hýbat, otevírat a zavírat.

Scéna se mění. Sedí spolu u řeky a povídají si. Jen tak, o svých rodinách, o tom, co je čeká v nové škole, o všem možném. Spolu můžou mluvit o čemkoli.

Další změna. Nástupiště devět a tři čtvrtě. Poprvé jedou do školy. Oba jsou okouzlení prvními dojmy kouzelnického světa. Nejen dívka, která ještě něco takového nezažila a je to pro ni všechno úplně nové, ale i chlapec, jelikož jeho matka doma kvůli otci kouzla skoro nepoužívá.

Pak Velká Síň, zařazování. Mladá dívka zařazená do Nebelvíru, černovlasý chlapec do Zmijozelu. Dvě nejvíce soupeřící koleje v Bradavicích. Hoch ji sleduje se smutným výrazem v obličeji. Nechce, aby jeho jediná kamarádka patřila jinam než on, ale s rozhodnutím Moudrého klobouku nic nenadělá.

Nádvoří. Dívka s chlapcem jsou starší. Kvůli něčemu se hádají a vypadají už trochu odcizeně.

Scéna u velkého stromu po testech NKÚ. Dívka se snaží chlapce bránit před ponížením. On ale nechce, aby ho bránila, nechce, aby ho takhle vůbec viděla. Zakřičí na ni. V další chvíli by svá slova nejraději vzal zpět, ale je pozdě. Dívka se se smutkem v očích otáčí a odchází.

Chlapec se to snaží odčinit, jde za ní do věže a čeká před Buclatou dámou, až se dívka objeví. Čeká dlouho. Když přijde, ví, že je pozdě. Oba si vybrali jinou cestu.

Mladá žena stojí v kuchyni opřená o linku. U stolu sedí rozcuchaný brýlatý muž, čte noviny, pak vzhlédne a usměje se na ni. Mají krátce po svatbě, jsou šťastní. Jaká to idylka!

Černovlasý mladík mezitím získává tetování na levé předloktí. Tetování, které mu navždycky změní život. Teď si ještě myslí, že díky tomuhle tetování už ho nikdy nikdo nebude ponižovat a urážet. On bude pánem. Ještě ale netuší, jak hrozně se mýlí a kolikrát si bude přát, aby se tahle chvíle nikdy nestala.

Další změna scény. Černovlasý mladík sedí v hospodě. Tu noc vyslechne jistou věštbu, a s myšlenkou toho, že bude pochválen a získá lepší postavení, jde o ní okamžitě vše vypovědět svému pánovi. Další chvíle, kterou bude chtít celý svůj život vrátit zpět...

Zoufalý mladý muž stojí před Brumbálem. Prosí ho o záchranu své jediné lásky. Co za to na oplátku? Cokoli.

Mladá žena stojí v horním patře domu, v ruce držíc své dítě. Zespod se ozývají výkřiky jejího muže. Pokládá dítě do postýlky. O pár vteřin později před ní stojí muž, který děsí většinu kouzelnického světa. Přikazuje jí, aby ustoupila od postýlky. Ona neustoupí. Nenechá ho přece zabít své dítě. Záblesk zeleného světla. Konec. Muž zvedá svou hůlku podruhé. Vysílá kletbu směrem k malému chlapci v dětské postýlce.

Černovlasý muž vstupuje do pokoje. V postýlce sedí malý chlapec a velkýma očima vážně sleduje mrtvé tělo své matky. Nechápe, co se to děje, proč se maminka nehýbe a nejde k němu. Muž zacouvá, oči vytřeštěné, a zděšeně se sveze po stěně k zemi. Z očí mu kanou potoky slz. O pár chvil později drží mrtvé tělo své kamarádky z dětství, své jediné lásky, ženy, jejíž smrt způsobil on sám. V té chvíli si přeje ležet tady místo ní.

Muž stojí proti Brumbálovi a křičí. Zrychleně dýchá, v očích se mu zračí smutek a utrpení. Po chvíli vysílá ze své hůlky Patronovo zaklínadlo a pracovnou proběhne nádherná bílá laň. Muži stékají z očí slzy. Některé věci prostě přetrvávají. Navždy.

Změna scény. Černovlasý muž sedí u profesorského stolu a pozoruje chlapce s jizvou na čele, jenž byl právě zařazen do Nebelvíru. Muž se změnil. Neuběhlo ani deset let, ale na jeho tváři se čas podepsal. Obličej už je zbrázděn mírnými vráskami. Změna je ale patrná i z jeho vystupování. Každý den nasazuje svou chladnou masku, nikdo nesmí vidět jeho emoce, jeho pocity.

Mladý chlapec s jizvou na čele leží na ošetřovně. Poprvé čelil muži, jež mu zavraždil rodiče a způsobil, že ho celý kouzelnický svět zná pod jménem Chlapec-který-přežil. Černovlasý muž nenápadně zjišťuje informace o jeho zdravotním stavu. Nikdo nesmí vědět, že se o chlapce zajímá, že ho hlídá.

Další rok. Chlapec se vrací z Tajemné komnaty, opět riskoval svůj život, opět se postavil svému životnímu nepříteli. Tentokrát ve formě vzpomínky. Tohle vypadá na hodně pokročilou magii, starší muž se ještě nikdy nesetkal s tím, že by pouhá vzpomínka mohla samostatně myslet a jednat. Že by se pokusila někoho zabít. Musí na chlapce dávat větší pozor, jde z maléru do maléru jako jeho otec.

Třetí chlapcův rok ve škole. Tentokrát alespoň nečelil Pánovi Zla. Jen si hrál s rozzuřeným vlkodlakem a riskoval život, když se setkal se svým kmotrem, usvědčeným masovým vrahem. Starší muž přemýšlí, zda mu to za to stojí. Chlapec očividně nemá o ochranu svého života zájem. Všichni se div nepřetrhnou, aby mu zajistili bezpečí, a on se prochází tajnými chodbami ven z hradu a zpět, jako by se nic nedělo. Jak by tam venku nebylo dost lidí, kteří ho chtějí zabít. Je opravdu lehkovážný a nezodpovědný jako jeho otec. Jen ty oči, těmi mu vždycky připomene svou matku.

Čtvrtý rok. Ohnivý pohár. Jak se proboha chlapec mohl stát šampionem? Tady jde o jeho život, to je jasné. První úkol. Draci. Chlapec je nejmladší, nemá v soutěži co dělat a stejně dostane tu největší potvoru. Má ale štěstí a přežije, dokonce získá docela dobrý počet bodů a umístí se na prvním místě. Druhý úkol, Černé jezero. Chlapec to opět zvládne a ukáže svou chrabrou povahu. Typický Nebelvír! Třetí úkol. Starší muž si začíná myslet, že by chlapec mohl turnaj přežít, ačkoli byl do něj očividně vybrán za opačným účelem. Nicméně v labyrintu se může skrývat cokoli. Diváci dlouho čekají. Chlapec se objeví před labyrintem s mrtvým tělem dalšího bradavického šampiona. Staršího muže polije hrůza, ačkoli navenek nedá nic znát. Ví ale, že je to tady. Pán Zla se vrátil. Od teď bude chlapec ve smrtelném nebezpečí snad každý den.

Pátý rok. Chlapec mívá často sny o Pánovi Zla. Jejich mysl je nějakým zvláštním způsobem propojená. Brumbál ho posílá ke staršímu muži na lekce nitrobrany, ten je k němu velmi tvrdý. Ví ale, že když přísný nebude, chlapec se nic nenaučí a nepřežije. Při jedné z lekcí však odrazí profesorovo kouzlo a dostane se do jeho hlavy. Muž zuří. Ten kluk je úplně jako jeho otec! Vyrazí ho z kabinetu i z lekcí nitrobrany. Ví, že je to chyba, ale nedokáže se konfrontovat se svou minulostí. A ten kluk mu ji tak připomíná! Na konci roku se na ministerstvu postaví Pánovi Zla. Jeho kmotr při tomhle "výletě" přichází o život. Hoch z toho viní staršího muže.

Šestý rok. Černovlasý muž ví, že bude nucen zabít Brumbála. Muže, který s ním sice neustále manipuloval, ale taky mu umožnil začít znova, tentokrát na správné straně barikády. Jediného člověka, který mu svého času věřil. Když se tak stane, chlapec za ním běží po školních pozemcích. Křičí, snaží se vysílat kletby a starší muž ho odzbrojí a pošle k zemi. Nechce ho zranit, jen na chvíli umlčet, než zmizí s ostatními Smrtijedy, jak to Brumbál vymyslel. Chlapcova slova mu příliš připomínají jeho vlastní svědomí. Nechtěl Brumbála zabít, nechtěl… Ale neměl na vybranou. Po tomhle činu už nebude nikdo, kdo by mu věřil. Tedy kromě Pána Zla a Smrtijedů. A o jejich důvěru muž nestojí.

Sedmý rok. Starší muž se stává ředitelem. Už to ale není ta škola, jakou znal. Vyučující Smrtijedi mučí studenty, profesoři se neodváží nic udělat, protože jinak skončí v Azkabanu. Neodpustitelné kletby se trénují na mladších žácích. A tohle bývalo to nejbezpečnější místo v Anglii…
Brumbál nepřestává udílet rozkazy ani po své smrti. Trůní si v obrazu nad stolem a spřádá další plány. Muž se snaží pomáhat chlapci, jak to jde, ale hoch o tom nesmí mít ani tušení, koneckonců ho pokládá za zrádce a vraha. Není to zrovna lehké, jelikož o něm nemá skoro žádné zprávy. Pomocí svého Patrona pomůže chlapci k získání Nebelvírova meče. Teď může zničit viteály a později i Lorda Voldemorta.

Muž stojí v Chroptící chýši a ví, že za chvíli zemře. Selže v posledním úkolu, kterým ho Brumbál pověřil. Nepřipraví chlapce na to, co přijde. Pán Zla ho nechává napospas svému hadovi. Had se zahryzne do jeho krku, znova, znova a znova. Krev prýští všude kolem. Za chvíli je konec. O pár okamžiků později, když už je Pán Zla pryč, se před ním z nějakého důvodu objevuje chlapec. Starší muž mu ještě stihne předat své vzpomínky, naposledy si pohlédnou do očí a je konec… Jeho poslední myšlenka patřila ženě, kterou miloval a ztratil, a jejíž oči se na něj teď dívaly z tváře jejího syna. Co to jen viděl v jeho očích? Lítost? Pochopení? Usmíření?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 11. srpna 2011 v 14:21 | Reagovat

Ty všechny scény jsou vlastně známé, ale očima Severuse jsou tolik jiné.
Už by si konečně mohl uvědomit, co všechno dobrého udělal.
Panebože, když to tak čtu, tohle shrnutí, uvědomuju se, že kde by jenom Harry bez Severuse byl.
V hrobě?
Krásná kapitola, teď jsem napnutá jak Křiklanovy kšandy, co jenom bude dál

2 Katherine Katherine | Web | 11. srpna 2011 v 14:32 | Reagovat

Barunka: Zbývají už jen dvě kapitoly, takže by bylo na čase, aby si to už Sev všechno srovnal v hlavě :-) každopádně si myslím, že nejen Harry, ale celý Řád by bez něj byla pořádně v... kopru :D kdyby na ně Smrtijedi útočili a oni by neměli nikoho, kdo by jim o tom dopředu podával zprávy, řekla bych, že by neměli moc šancí Voldemorta zničit. Už proto, že by polovina Řádu tou dobou neexistovala. Takže myslím, že mu vděčí za hodně :-) mimochodem, Křiklanovy kšandy? :D vtipné :-)

3 Colette Colette | Web | 12. srpna 2011 v 17:17 | Reagovat

Tahle kapitola se mi moc nelíbila. Všechny tyto scény jsou známé a vlastně jsi nenapsala nic nového. Bylo to jen jakési shrnutí. Navíc velmi hrubé. Vím, že v tvé povídce to pravděpodobně musí být, ale něčím bych to oživila. Mezi jednotlivými vzpomínkami by párktát mohli Sev a Lili něco prohodit, mohl by se třeba snažit odvracet tvář, nebo tak. Skoro to nebylo vyprávění, všechno, jak už jsem řekla, známe z filmů i knih.
Promiň, a neuraž se, jen můj názor ´:)

A ještě k Barunce- myslela jsem, že všem už musí být dávno jasné, že by Harry bez Severuse byl dávno v hrobě. :.

4 Katherine Katherine | Web | 12. srpna 2011 v 17:23 | Reagovat

Colette: neurazila jsem se, díky za kritiku, člověk pak aspoň ví, v čem má rezervy ;-) je fakt, že tohle jsem tam prostě dát potřebovala. Ale uznávám, že jsem to trochu oživit asi mohla :-) každopádně díky za komentář, vážím si toho, je pro mě pořád lepší, když mi čtenáři napíšou kritický koment, než když nenapíšou nic a já pak nevím, jak se jim to líbilo :-)

5 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 12. srpna 2011 v 18:10 | Reagovat

Už jenom dvě kapitoly? Ale ne, takový hezký a ono to končí!
Na Křiklanovi kšandy mi nešahej, ty jsou moje :-)
Tenhle komentář píšu proto, že se mi tvoje povídka neuvěřitelně líbí a znovu jsem si přečetla tu kapitolu a musím říct, což jsem u toho předchozího říct nemohla, že mě to dojalo. Jo, sice je to něco, co už známe, ale i tak... Neuvěřitelné :-)
A pro Colette: Hele neurážej, já jsem trochu pomalejší, to jsem myslela, že už o mě víš :-)

6 Katherine Katherine | Web | 12. srpna 2011 v 18:24 | Reagovat

Barunka: Křiklanovy kšandy jsou fakt geniální :D Ano, zbývají už jen dvě kapitoly :-) Možná to skončí pro někoho neobvykle, ale je to celá taková neobvyklá povídka, a tak by byl nějaký očekávatelný konec skoro urážkou celé povídky :D doufám, že i přes jeho neobvyklost se vám ale bude líbit :-) díky moc za komentář i pochvalu :-)

7 Susan Susan | Web | 14. srpna 2011 v 11:06 | Reagovat

Pěkné, jen doufám, že tohle není konečné...dala bych ještě něco jako epilog, zakončení...alespoň odstaveček :-)

8 Katherine Katherine | Web | 14. srpna 2011 v 14:08 | Reagovat

Nee, tohle není konec, ještě budou dvě kapitoly (jedna dokonce ještě dnes :D ). Tohle je jen poslední část třetí kapitoly, ne celé povídky :-)

9 Colette Colette | Web | 15. srpna 2011 v 9:35 | Reagovat

Barča: :DD

10 Alis Alis | Web | 21. listopadu 2011 v 11:48 | Reagovat

To bylo opravdu tóčo. :D Chci říct, že to tak odsejpalo. Líbilo se mi to. Možná kdyby ty věty byly kratčí, působilo by to ještě dynamičtěji. ;-)

11 Katherine Katherine | Web | 21. listopadu 2011 v 20:09 | Reagovat

Alis, představovala jsem si to jako určité sestříhané video :-) Kratší věty, to už mi říkala i beta. Ale já ty dlouhé mám táááák ráda :D Jsem moc ráda, že se ti to líbilo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama