2. kapitola: Na přestupu

4. srpna 2011 v 13:17 | Katherine |  Cesta dál
2. kapitola je tady :) původně jsem měla v plánu přidat ji až večer, koneckonců nechci si své čtenáře rozmazlit tím, že budu přidávat dvě kapitoly během jedné hodiny, ale pak jsem změnila názor.
Za beta-read děkuji Monique :)
Tahle kapitola je celá věnovaná Nince, které vděčím za hodně :) bez ní by se mi asi nepovedlo přijít na některé blogové "zvláštnosti" (ne, určitě by se mi to bez její pomoci nepovedlo). Takže: DÍKY! :)



Severus Snape stál uprostřed bílé mýtiny. Okolo stály stromy, našlapoval po trávě, na zemi leželo i pár kamenů, ale všechno bylo bílé. Netušil, kde se to ocitl. Měl pocit, že tohle místo zná, že už tady někdy byl, ale ať se snažil sebevíc, nemohl si vybavit, kde to je. Vykračoval pomalu, až došel k cestičce sypané bílými kamínky. Připadal si, jako by chodil v mlze, ale viditelnost byla dobrá, prostě jen všechno okolo něj bylo bílé. Po cestičce došel až k mohutnému stromu, který stál na břehu malé říčky. Teď mu tohle místo bylo povědomé ještě vícnež předtím. Došel až k říčce a zkusil sáhnout do vody. Opravdu tam byla. Znamenalo to snad, že tohle místo je skutečné? Nebyl to jen sen, jen blouznění, jak si začínal myslet?

Vtom si na všechno vzpomněl. Věděl už, odkud je mu tohle místo tak známé. Ale proč se u Merlina ocitl zrovna tady? A proč je všechno v tom zvláštním bílém provedení? Stromy, keře, řeka, kameny, tráva, nebe… Jediná barevná věc v širokém okolí byl on sám.

Pomalu se vrátil k mohutnému stromu stojícímu na břehu říčky. Ale něco bylo jinak. Něco cítil. Obešel mohutný dub a najednou ji spatřil. Stála tam, celá v bílém, ladila s okolní krajinou, ale její pokožka byla stejně světlá a narůžovělá, jak si ji pamatoval. Stála tam, na místě, kde se jako malí scházeli. Trávili tam spolu každou volnou chvíli, než odešli do školy, ale i později o prázdninách. Když se pak přestali vídat, on sem přesto zavítal každý den sám, možná protože doufal, že se jednou zase objeví a vše se obrátí zpět k lepšímu, možná protože mu tohle místo připomínalo krásné chvíle, které tu s ní strávil.

A teď tady stála. Po tolika letech, s jemným, snad jen trochu posmutnělým úsměvem ve tváři, a krásnýma smaragdovýma očima, které se na něj usmívaly. Lily. Jeho Lily.

Došel až k ní. Pomalu zvedl ruku a dotknul se její tváře. Měl obavy, aby při dotyku nezmizela, nerozplynula se, ale když se jeho prsty něžně dotkly její jemné tváře, věděl, že je skutečná, tak jako voda v řece, jako stromy, jako tráva.

"Nejsem duch, Severusi." usmála se na něj.

Už tak dlouho neslyšel její hlas, ačkoli si to nikdy nepřestal přát. Připadalo mu to všechno jen jako krásný sen. Sen, ze kterého se nikdy nechtěl probudit.

"Já… Ty… Co tady děláš? My… Co tady děláme?" vykoktal ze sebe jindy tak výřečný a obávaný profesor.

"Byla jsem vybrána, abych tě doprovázela. Jsem teď tvou průvodkyní, Severusi."

Nemohl se nabažit jejího hlasu, její přítomnosti. Ale nedokázal v sobě ani potlačit přirozenou zvědavost. Vždycky chtěl vědět, proč se věci dějí a jak.

"Kdo tě vybral, abys mě doprovázela? A kam mě máš vlastně zavést, Lily?" poprvé vyslovil její jméno. Teď, když už věděl, že se nerozplyne a znovu ho neopustí, a dokonce s ním nějakou chvíli zůstane, osmělil se.

"Kdo mě vybral? Nevím. Osud? Kdo ví. A kam tě vedu? Severusi, na tuhle otázku víš odpověď sám, vždycky jsi byl bystrý. Jen jsem doufala, že se tahle chvíle odehraje za mnoho let, až prožiješ dlouhý a spokojený život s milovanou ženou po svém boku. Ale jak vidím, ani jednomu z nás nebyl dopřán dlouhý šťastný život." usmála se smutně.

Při těchto slovech ho u srdce píchl osten smutku. To on způsobil, že zemřela tak mladá, že nemohla vidět svého syna, jak se venku prohání se svými přáteli, že ho nemohla vést poprvé na nástupiště devět a tři čtvrtě, že neprožila dlouhý a spokojený život. Nikdy si to nepřestal vyčítat.

Jako by věděla, co se mu zrovna honí hlavou, chytila ho pevně za ruku, stiskla ji a pevným hlasem řekla: "Seve, udělal jsi chybu. Vím to já a lépe než kdokoli jiný to víš i ty. Ale nemá smysl se pořád utápět v minulosti. Tu chybu ses snažil celý zbytek života odčinit, a povedlo se ti to více než dobře. Zachránil jsi více lidí, než kolik jich tvou vinou, ačkoli na příkaz Pána Zla, zemřelo. A obětoval jsi tomu všechno. Měl jsi snad od chvíle, co jsem zemřela, nějaký vlastní život? Nebo jsi ho od té chvíle celý věnoval práci pro Řád a Brumbála? Obětoval jsi hodně, víc než bylo potřeba. Vím, že lituješ svého podílu na smrti mě a Jamese. Nehádej se," pozvedla ruce, aby zarazila jeho námitky, k jejichž vyřčení se už zprudka nadechoval. "James ti hodně ublížil, když jsme byli na škole. Nikdy se k tobě nechoval hezky, já vím. Ale nemůžeš ho vinit ze všeho zlého, co se ti kdy přihodilo. Byly to tvé volby, Severusi. Kdyby se k tobě tehdy James s přáteli chovali lépe, možná bys neměl potřebu začít se paktovat s Malfoyem, Averym a Mulciberem. Ale přes to všechno to byly jen a jen tvé volby."

Její poslední slova zněla tvrdě, ale on věděl, že má pravdu. Nehádal se s ní. Jamese nikdy rád neměl. Byl to jen namyšlený frajírek, který se k němu vždycky choval jako k prašivému a nenechal si ujít jedinou příležitost, kdy by mohl Severuse ponížit a zesměšnit. Ale ona se do něj zamilovala. A kdyby on tehdy hned neběžel za Lordem Voldemortem vypovědět mu vše o útržcích věštby, které vyslechl, mohli oba žít. A pokud by to znamenalo, že by byla Lily šťastná, pak třeba i s Jamesem.

"Seve," zašeptala Lily smířlivěji. "Nejsem tady, abych ti vyčítala chyby, kterých ses za svůj život dopustil. Jsem zde, abych ti pomohla se s nimi smířit, a ukázala ti, že jsi zachránil mnoho lidí. Musíš vědět, že jsi byl opravdu dobrý člověk, který se jen dopustil chyb. Ale napravil jsi je. Měl jsi dobré srdce a dokázal jsi milovat. Zatím jsi skeptický a považuješ se za špatného člověka, za vraha. Ale tím nejsi. Proto tohle všechno musíš pochopit, než budeš moct jít dál.

"Kam půjdu dál? A půjdeš se mnou?" zeptal se jí Severus.

"Kam dál? Někteří mudlové tomu říkají nebe, ale kouzelníci se drží přesnějšího pojmenování. Půjdeš do dalšího světa. Prostě dál. A já půjdu s tebou. Jsem tvůj průvodce a navíc, je to svět, kam patřím i já."

Severus se pousmál, když si uvědomil, že aspoň v tom dalším světě bude s Lily. Ani si nevšiml, že ho znovu uchopila za ruku.

"Pojď, projdeme se. Něco ti ukážu." řekla prostě.

A tak šli pomalu po bílé kamenité pěšince, držíc se za ruce. Bylo to tak prosté, tak přirozené, a přesto to bylo něco, za co by v uplynulých letech dal všechny galeony světa. Za obyčejnou procházku s Lily Evansovou, tak, jako když byli malí.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ninka Ninka | Web | 4. srpna 2011 v 13:55 | Reagovat

Jeeeej ďakujem za venovanie :) Ani nevieš akú radosť si mi spravila, že si mi venovala práve kapitolku kde je hlavne Sverus s Lily :)) Plus, Lily je taká, ako si ju vždy predstavujem - vo všetkom nájde len to dobré, dokáže odpúšťať :) Som zvedavá, koho každého Severus stretne a kam všade spolu pôjdu 8-)

2 Katherine Katherine | Web | 4. srpna 2011 v 14:07 | Reagovat

Uvidíš :-) ale jak říkám, nebude to moc dlouhá povídka, tak snad tě nezklame :-)

3 anetka anetka | 4. srpna 2011 v 17:35 | Reagovat

krásna kapča

4 Katherine Katherine | Web | 4. srpna 2011 v 17:48 | Reagovat

anetka: díky moc, jsem ráda, že se ti to líbilo :-)

5 gazzi gazzi | 4. srpna 2011 v 19:51 | Reagovat

hezky napsano a jaky bude pár?

6 Katherine Katherine | Web | 4. srpna 2011 v 20:31 | Reagovat

gazzi: díky :-) nejsem si teď úplně jistá, jaký pár máš na mysli?

7 Linee Linee | 4. srpna 2011 v 21:08 | Reagovat

Teda, moc pěkně se to rozjíždí :-) Líbí se mi, jakou situaci jsi pro Severuse připravila. Myslím, že jsem povídku na podobné téma ještě nečetla :-) A navíc představa Severuse v naprosto bílém prostředí je hodně zajímavá. Chudák musel být asi hodně zmatenej :-D Hrozně se těším na další kapitolu, protože naprosto netuším, co se bude dít dál :-) Jinak píšeš moc pěkně a poutavě
8-)

Gazzi nejspíš šlo o to, s kým Severuse spáruješ, teda jestli vůbec :-D Mohl by si ten svůj "život po životě" prožít konečně s Lily 8-)

8 Katherine Katherine | Web | 4. srpna 2011 v 21:20 | Reagovat

Linee: díky :-) touhle povídkou jsem tady chtěla začít asi hlavně proto, že jsem ještě žádnou podobnou nečetla a tak je svým způsobem zvláštní :-) Co se týče toho paringu, tohle je opravdu "jiný" typ povídky :-) a znova podotýkám, skutečně je velmi krátká (původně byla dokonce zamýšlená jako jednorázovka), takže je to spíš taková pohodovka na začátek  :-)

9 Jenny Jenny | Web | 5. srpna 2011 v 10:13 | Reagovat

hmmm... posmrtný život :D som zvedavá čo bude ďalej :-D  8-)

10 Leannka Leannka | Web | 5. srpna 2011 v 10:40 | Reagovat

takže táto poviedka má pairing  s Lily? ja na také mc nie som.
Ale páči sa mi tvoj štýl písania. Dobre sa to číta.
no uvidím ako to bude pokračovať :-)

11 Katherine Katherine | Web | 5. srpna 2011 v 12:06 | Reagovat

Jenny: tak tak, něco takového jsem ještě nikde nečetla, tak jsem si říkala, že začnu něčím originálním :-)
Leannka: paring, no... opět jsem znejistěla nad tímto výrazem :D no, uvidíš :-)

12 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 5. srpna 2011 v 13:35 | Reagovat

Říkala jsem, že máš neuvěřitelný dar? Říkám to znovu a dodávám, že je to neuvěřitelně překrásný dar. Protože jestli to takhle půjde dál, rozbrečíš mě u každé kapitoly :-)
Tvoje Lily je přesně taková, jakou jsem si jí vždycky představovala. Chápavá, hodná, milá, dalo by se říct vzor všech ctností, ale ne, ona je jen taková, jaká by žena skutečně měla být. Má všechny ty vlastnosti, které dělají z každé namyšlené fifleny skutečnou dámu, které dělají z každé malé holky dospělou matku.
A hlavně má to nejdůležitější. Je laskavá.
Prostě, co ještě dodat. Přesvědčila jsi mě, že jsi úžasná spisovatelka, že se na tyhle stránky mám neustále vracet. A vytvořila jsi nádhernou povídku. Neobvyklou a překrásnou.

13 Katherine Katherine | Web | 5. srpna 2011 v 13:48 | Reagovat

Barunka Charlotte LaRose: teda, ty mě tak chválíš, že mě to za chvíli opravdu dojme k slzám :-) tohle bych skutečně nečekala :-) jsem moc ráda, že se budeš na tenhle blog vracet, moc to pro mě znamená. Nemám ho sice dlouho, ale musím říct, že i za těch pár dnů mi natolik přirostl k srdci, že se snažím, aby byl opravdu dobrý. Doufám, že se mi to bude dařit :-)
K povídce: obávám se, že její neobvyklost bude ještě pokračovat, tak snad to nebude na škodu :-)

14 Mája Mája | E-mail | Web | 6. srpna 2011 v 0:30 | Reagovat

Zajímavé téma. Líbí se mi tvůj styl psaní, Lily i Severus. Získala jsi další čtenářku. :-) Budu netrpělivě čekat na další kapitolku. ;-)

15 Katherine Katherine | Web | 6. srpna 2011 v 10:57 | Reagovat

Mája: Děkuji :-) další kapitolka by měla být zítra :-)

16 Colette Colette | Web | 10. srpna 2011 v 17:04 | Reagovat

Vynikající kapitola ;) Vážně jsi mě dojala... :-(  Lili je přesně taková, jakou jsem si ji vždy představovala. Víš, nikdy jsem moc nepřemýšlela nad tím, že Sev vlastně přišel do nebe. Že to byl opravdu DOBRÝ člověk, který v životě udělal několik chyb. Jasně, sice ho miluji, ale tahle kapitola ve mě probudila něco jiného, než další nesmyslnou lásku.
Pochopení, zase o něco větší kus.
Říkám znovu, výborně. :)

17 Katherine Katherine | Web | 10. srpna 2011 v 17:22 | Reagovat

Colette: Eh, nebe... noo, tomuhle označení bych se asi jakožto zapřísáhá ateistka vyhnula, Lily jsem to takříkajíc strčila do úst jen proto, že pocházela z mudlovské rodiny a kdo ví, třeba ona věřící byla (koneckonců Anglie je víc nábožensky založená než ČR, tak by to asi bylo i pravděpodobné). Každopádně já se raději držím označení "další svět" :-) Je fakt, že v tomhle mém "dalším světě" se někdo jako Voldemort a jemu podobní neobjevují. Já to vidím hlavně v tom, že principem tohoto "přestupu", kde se teď Sev nachází, je vyrovnat se se svým životem a svými chybami. A Voldemort by se nikdy nevyrovnal se svými chybami, protože on je nikdy jako chyby neuzná (a taky kromě toho Voldyho tak nějak nepovažuju za člověka). Každopádně díky tomu do toho dalšího světa mohou jen ti, kteří se s tím vyrovnají. Což nejsou jen ti dobří (nemám moc ráda dělení světa na dobro a zlo, na černou a bílou), ale také ti, kteří v životě udělali hodně chyb, ale uznali je a litovali jich. A to Severus rozhodně podle mého názoru udělal. A začínám to moc rozpitvávat a to nechci, protože bych do toho mohla pořádně zabřednout :D Každopádně děkuju moc za chválu, jsem opravdu ráda, že se ti kapitola líbila :-)

18 Susan Susan | Web | 14. srpna 2011 v 10:31 | Reagovat

Krása. Jsem ráda, že Seva ukazuješ jako člověka,který se několikrát zmýlil, ne jako dokonalého hrdinu který zvládá uplně vše a ve všem je nevinně. Už jsem na takové blogy nerazila, takže velká pochvala :-)

19 Katherine Katherine | Web | 14. srpna 2011 v 14:13 | Reagovat

Susan: Díky za pochvalu :-) Takhle: Sev rozhodně hrdina je, o tom žádná, ale nebudu z něj dělat člověka, který nenese odpovědnost za své chyby. Uznávám sice, že kdyby se k němu lidé chovali jinak, nejspíš by se i jeho život ubíral jiným směrem, ale i přesto to byl on, kdo o svém životě rozhodoval. Takže odpovědnost za své chyby si bezpochyby nese. Minimálně v mých povídkách :-) (přesto se ale někde musí projevit, že jeho postavu naprosto zbožňuju, tak kdybych náhodou někde malinko ujela, je to tím :D )

20 Alis Alis | Web | 21. listopadu 2011 v 9:51 | Reagovat

Moc se mi líbí, že na Lily máme podobný názor. Snad jediné setkání, které jsem těm dvěma dopřála se neslo v docela podobném duchu. A tím myslím, že Snape toho moc nenamluvil a ona ze sebe chrlila moudrá slova a slova útěchy. To se mi opravdu líbí.
Jen jedna technická - přímá řeč.
,,Nejsem duch, Severusi," usmála se na něj. -> Píše se za přímou řečí čárka, pak malé písmeno. ;-)

21 Katherine Katherine | Web | 21. listopadu 2011 v 20:05 | Reagovat

Alis, díky za opravu, muselo mi to utéct :-) Díky za komentář, jsem ráda, že to s Lily vidíš podobně :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama