1. kapitola: U Svatého Munga

26. srpna 2011 v 0:21 | Katherine |  Aqua vitae novae
Dnešní kapitola se tady objevuje po kratší pauze, za kterou se omlouvám, ale znáte to, prázdniny bývají trochu hektické :)
Moc se toho v této kapitole neděje, ale jak nedávno někdo poznamenal na jiném HP webu, i ta "vata" je důležitá.
Beta-read obstarala po svém návratu z dovolené opět Monique, za což jí moc děkuju :)



"Dneska Vám dovolíme návštěvy, pane Snape. Už vypadáte mnohem lépe, krev máte kompletně vyměněnou a rány se Vám hojí poměrně dobře, i když do úplného uzdravení to ještě nějakou chvíli potrvá," oznámila mu hlavní léčitelka Amanda Smethwycková, pečlivá lékouzelnice ve středním věku, která nedávno převzala oddělení závažných pokousání v oživovací sekci Daie Llewellyna po svém otci, Hippokratu Smethwyckovi.

Působila jako rázná žena a Severus Snape už za tu dlouhou dobu, kterou U Munga strávil, pochopil, že není radno jí odporovat. Proto si jen něco zavrčel pod vousy a neprotestoval, hlavně proto, že si v duchu pomyslel, kdo by ho tak navštěvoval.

Předpokládal, že se pro něj nic nemění a jeho následující dny budou stejně nudné a jednotvárné, jako ty předchozí. Probudit se, nasnídat, promluvit si s léčitelkou, nechat se vyšetřit, naobědvat se, nechat převázat rány, navečeřet a spát. A další den totéž, zase ten stejný, k uzoufání monotónní koloběh. Jen občas mu tenhle stereotyp zpříjemňovali někteří mladší léčitelé, když mu přinesli nejnovější vydání magazínu Lektvarista a nebo nějakou knížku. K tomu měl třikrát týdně povinné rehabilitace, které ovšem nepovažoval za oživení svých dnů, jako spíše za týrání jeho osoby. Bolest, která mu zpočátku probíhala celým tělem, když se snažil postavit a chodit, byla nesnesitelná. Časem se to začalo zlepšovat, ale pořád se při chůzi cítil nejistý a občas jím projela ostrá bolest, když špatně našlápl. Přesto se ale snažil dál a bolest pomalu odeznívala a jeho chůze začínala být jistější.

Někdy si přál být už venku z nemocnice, na vlastních nohou, nemuset se nikomu zodpovídat a být zase svým vlastním pánem. Pak si ale uvědomil, že nemá kam jít. Nikdo na něj nikde nečeká, nemá práci, domov ani přátele. A kromě toho, svým vlastním pánem byl naposledy ještě jako mladík, než se dopustil té kolosální chyby a vstoupil do služeb Pána Zla. Od té doby byl jen loutkou, kterou pohybovali jiní. Nejprve Lord Voldemort, poté Albus Brumbál. Ani v posledním roce po smrti Albuse Brumbála nebyl svým pánem. Jen pokračoval v cestě, kterou mu naplánovali, a na jejímž konci měla být jeho smrt.

Nepředpokládal sice, že ho Lord Voldemort bude chtít zabít kvůli bezové hůlce, koneckonců byl pokládán za nejvěrnějšího služebníka a tak nepočítal s tím, že by ho Pán Zla nechal zabít jako prase na porážce svým hadem, ovšem ani si nemyslel, že by válku mohl přežít. Tak nějak s tím nepočítal. Sice si nepředstavoval svou smrt, ale nemyslel ani na svou budoucnost.

Nikdy nebyl jako ostatní, kteří si v temných časech alespoň vysnili světlé zítřky, a pro ně žili a bojovali. Pro něj tady příjemná budoucnost v klidu a míru existovat neměla. Ale najednou tady byla. Tedy ne že by tohle bylo to, co by jiní považovali za světlou budoucnost. Jen on se svou ironickou myslí se dokázal pousmát, když si uvědomil, že jeho světlým zítřkem je prosvětlený bíle vymalovaný nemocniční pokoj.

Jedno úzké okno zatažené bílými závěsy, vrzající nemocniční lůžko, bílý noční stolek, na kterém byl postavený tác s jídlem, žádné květiny, barvy, nic. Dokonce i erární pyžamo, které dostal, mívalo kdysi bílou barvu. Teď už sice vypadalo poněkud zašedle, ale přesto dokonale sedělo k téhle pochmurné místnosti. Tohle byl teď jeho život.

Ale nakonec tady měl alespoň nějakou jistotu. Věděl, že se další den probudí zase ve stejném nemocničním pokoji, sice na místě, které nemá rád a kde se necítí dvakrát nejlépe, ale kde prozatím nemusí nic řešit a myslet na to, co bude za měsíc, za rok, za deset let.

Přesto si uvědomoval, že jednou přijde den, kdy nemocnici U Svatého Munga opustí. Kam potom půjde? Už od jedenácti let byly jeho domovem Bradavice, žádný jiný neměl. Mohl by se vrátit na Tkalcovskou, kde vyrůstal, ale neměl na to místo dobré vzpomínky. Vlastně už ani nevěděl, kdy tam byl naposledy. Ne, do domu na Tkalcovské by se jistě nevrátil. Kam tedy půjde? Pronajme si byt v Londýně a najde si práci? A kdo by ho vůbec přijal? Mohl by učit na univerzitě, už jednou od nich dostal celkem lukrativní nabídku, ale to bylo před tím, než zabil Brumbála. Mohl by si otevřít lékárnu a živit se jako lektvarista. Ale chodil by do ní někdo? Který blázen by si kupoval léky od bývalého Smrtijeda a vraha?

Zabrán do těchto úvah upadal pomalu Severus Snape do blaženého nevědomí spánku.




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Linee Linee | 27. srpna 2011 v 17:51 | Reagovat

Za pauzu se přeci vůbec nemusíš omlouvat, my si rádi počkáme. Hlavně si ty prázdniny pořádně užij :-) A ten někdo měl pravdu, "vata" je vždycky důležitá :-)
Je dobře, že se Severus pomalu zotavuje, snad bude brzo úplně v pořádku. A jsem děsně zvědavá, kam potom půjde vzhledem k tomu, že se na Tkalcovskou vrátit nechce a jiné místo vlastně nemá k dispozici :-)Chtělo by to nějakou milou ošetřovatelku, která by si ho k sobě vzala :-D No, jsem na to vážně moc zvědavá :-)

2 Katherine Katherine | Web | 28. srpna 2011 v 4:44 | Reagovat

Linee: Díky :-) zrovna sedím v Praze na letišti a za hodinu a půl odlétám, ale dvě kapitoly jsem nastavila na zveřejnění (objeví se v úterý a sobotu) :-)
Abych řekla pravdu, "vata" se mi vždycky psala lépe, než dialogy, tak doufám, že se to s mnou psanými dialogy dá vydržet :D
Kam se vrátí Severus? Milou ošetřovatelku asi nedostane, tak hodná na něj nebudu :D No, uvidíš v příštích pár kapitolách :-)

3 Linee Linee | 29. srpna 2011 v 21:17 | Reagovat

Katherine: To už se moc těším, co se zítra dozvíme :-) A tvoje dialogy, které jsem zatím měla to štěstí si přečíst, byly fajn 8-)Tak žádná milá ošetřovatelka? Já bych se v případě nouze klidně obětovala :-D Tak už jsem opravdu moc zvědavá, co na našeho mistra čeká :-)

4 Katherine Katherine | Web | 29. srpna 2011 v 23:39 | Reagovat

Joo, těch, které by se pro něj obětovaly, by byly kopy, o tom nepochybuju, už proto, že bych byla jednou z nich :D ale má smůlu, život není fér :D

5 Katherine Katherine | Web | 29. srpna 2011 v 23:44 | Reagovat

Mimochodem, jsem ráda, že jsou mé dialogy prozatím čtivé, snad se mi to bude dařit i do budoucna :-)

6 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 30. srpna 2011 v 19:12 | Reagovat

I vata je občas třeba a tahle vata, ta byla dost dobrá.
Ty Severusovy názory mě fakt dostávají. Já jsem si vždycky myslela, že je cílevědomý a sebevědomý, ale podle tvých povídek je to normální zakřiknutý a bojácný chlap.
Ty mě prostě dostáváš:-)

7 Katherine Katherine | Web | 31. srpna 2011 v 0:13 | Reagovat

Barunka: Tedaa, teď jsem se nad tím zamyslela a máš pravdu, "můj" Severus tak opravdu působí. Ani nevím, jak se to stalo, asi to tak nějak vyplynulo z mého rozboru jeho osobnosti, který můj mozek provedl bez mého vědomí :D ale je fakt, že si myslím, že Severus Snape sebevědomí moc nepobral. Neměl kde, rodinné zázemí nic moc, dětství a puberta na prd, dospělost v pr..., no prostě na pytel :-) Takže veškeré jeho vystupování navenek je podle mě jen maska, která má zakrýt jeho vnitřní nejistotu - a musím říct, že miluju, když mu můžu postupně odkrývat ty vrstvy a dostávat se do něj hlouběji a hlouběji (ehm, to znělo, jako bych se chystala psát slash, ale víš, jak to myslím :-P :D ). Doufám, že se mi to v téhle povídce povede :-)

8 Susan Susan | Web | 19. června 2012 v 12:28 | Reagovat

Jsem já blbá nebo slepá....máš povolení mě přes drát zabít. Úplně jsem na tuto povídku zapomněla. Přečetla jsem kdysi prolog ale dál jsem se nedošla. A přitom je to tak parádní povídka. :-)
Líbila se mi Severusova myšlenka o lékárně... "ale kupoval by někdo lektvary od srtijeda a vraha?" no bude to mít těžké. A já, jelikož mám ještě tak půl hodiny, než půjdu na brigádu, jdu na další kapitolu :-)

9 Katherine Katherine | Web | 20. června 2012 v 21:19 | Reagovat

Hehe, já myslím, že jsi došla v této povídce i dál, než k prologu. Ale já to chápu, času je málo a taky se mi to stává :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama